zuzana h
zuzana h

Stages, já, vy a společně my

 Je to přesně rok, kdy se na mé osobní i profesní pouti životem objevila v cestě nabídka se jménem Stages a s příjmením Opher Brayer. Zvědavost a dychtivost po změně stereotypního způsobu učení mne přesvědčily o účasti na školení nové metody. Absolvovala jsem mnoho vzdělávacích akcí, seminářů a školení. Získala jsem spousty osvědčení, certifikátů a dokladů o dalším vzdělávání, že moje desky s profesní dokumentací docela dost váží. Jakou mají skutečnou váhu pro mé pedagogické potřeby, nemusím rozebírat. Každé nové poznání vedlo k potvrzení toho, co už znám. Inspirovalo mne pouze k připomenutí poznaného a opětovného vyzkoušení.

Nabídku školení Stages jsem přijala jako výzvu s nedůvěrou v poznání již poznaného.

    Začátek a průběh školení mi připomněl první koupání v moři. Rozhlédnete se a zjistíte, že není vidět konec. Nevidíte-li konec, začnete být nejistí. Nadechnete se, cítíte zajímavou vůni, slyšíte neznámé zvuky, které Vám připomínají různé melodie. Pomalu a odhodlaně vstupujete do pohybující se hmoty. Dotknete se a je to příjemné. Vaše tělo i mysl se cítí dobře, jste propojeni. Ochutnáte a jste přesvědčeni o tom, co jste věděli, ale před tím neochutnali. Konečně už víte, jak chutná nové poznání a s každým dalším vstupem do neznáma získáváte jistotu a zapamatujete si každý okamžik všeho, co jste prožili. Porozumíte, pochopíte a věříte.

Stages: „Dar, nabídka, prostředek poznání, který mění způsob učení. Všemi smysly stimuluje nejenom dětskou, ale i dospěláckou mysl k tvořivému myšlení.“

 Sama jsem si nazvala tento postup jako „učení plné smyslů = smysluplné učení.“

 Jsem dobrá a trpělivá učitelka, důsledná vychovatelka a vytrvalá bojovnice za spravedlnost. Spravedlnost považuji ve vzdělávání jako nejdůležitější a je mojí společnicí již od dětství jak ve škole, tak i v rodině. Snažím se s ní vycházet v dobrém, protože jak mi říkala babička: „Se spravedlností nejdále dojdeš.“ Spravedlivě rozhodujeme, spravedlivě se dělíme a spravedlivě hodnotíme.

Stages: „Spravedlivý přístup ke každému jedinci, ke každé osobnosti s různými schopnostmi a podpora jedinečnosti ve výjimečnosti.“

 Jsem učitelka, a jak mi neustále opakuje můj tatínek, mám poslání. Beru jeho slova jako výzvu a zodpovědně plním poslání učitele. Význam slova „poslání“ je postavení, funkce, mise, úkol. Postavení před dětmi mám. Jisté a na pevných základech, funkcí jsem za svou praxi získala několik, na mise vyrážíme společně s dětmi každý den a plníme úkoly, které jsou stanovené texty nařízení, co by měly děti umět. Pokaždé se ale ptám: „Mají radost? Jsou šťastné? Baví je to?“

Když jsem byla malá, chtěla jsem být průvodčí, jezdit vlakem, setkávat se s lidmi, povídat si s nimi a „štípat lístky“. Nechtěla jsem učit děti, ukázňovat je a vychovávat. Chtěla jsem dělat něco, co mne bude bavit, budu se spokojeně radovat a s radostí chodit do práce. Jenže vše bylo jinak. Studia teorie jak vychovávat a učit, trochu praxe a skutečný proces. Začalo mne to bavit a mám radost, když vidím zvědavost, překvapení a štěstí v jiskřičkách dětských očí. Stejně jako když nastoupíte do vlaku, poznáte různé lidi, chvíli je provázíte, povídáte si, převyprávíte si příběhy a štípnete lístek v jejich i vaší mysli. Občas silněji a někdy slabě, učíte se navzájem a zapamatujete si.

Všechno se rychle mění a já nechci zůstat pozadu před změnami. Také vím, že děti změny snášejí lépe nežli dospělí. Bylo by mi hloupé stát před dětmi s vědomím nevědomostí. Vždyť máme přece společný úkol s jasným cílem. Radost ze vzdělávání, která přináší zapamatování.

Stages: „Poslání, mise, kde radost z úspěchu svého a druhých je úkol, poslání.“

Školení bylo ukončeno. Nové poznatky, přátelství, příběhy, zážitky, pocity a k tomu všemu s příchutí radosti chuť měnit. Cítila jsem uvnitř sebe ohromnou sílu bojovat za všechny malé i velké lidičky, co ztratili v mysli smysly a vrátit jim je explozí velké bubliny, ve které jsou krátká 7 minutová cvičení.

Jsem učitelka a byly mi do vínku dány umělecké schopnosti, které ve své práci využívám. Měla jsem štěstí na učitele, se kterými jsem se setkala, chvíli mne provázeli a inspirovali mne. Objevili ve mne talent a ukázali mi, jak ho využít.

Na základní škole jsem byla holka při těle a tím i zpočátku neoblíbená v kolektivu. Své místo ve třídě jsem získala za přesně mířené rány míčem ve vybíjené. Také za pohyblivost a mrštnost. Trénovala jsem na ulici každý den a byla to právě učitelka tělocviku, která mi dala dar. Vzor, respekt, vytrvalost, jistotu a radost.

Na mezinárodním táboře v tehdejším Sovětském svazu jsem potkala Sašu. Byl o pár roků starší než já. Řekl mi, že až mu bude 18, půjde bojovat do Afganistánu. Nevěděla jsem, co to znamená, ale cítila jsem, že jeho slova zní skutečně a vážně. Dal mi dar, kytaru, ukázal mi, jak hraje a zpívá a pak mne učil. Líbila se mi hra, učení, propojení doprovodu, rytmu a zpěvu. Naše společné učení trvalo velmi krátce, ale nikdy nezapomenu a vždy, když pohladím struny, slyším zvuky a zpívám, oživím veselé i smutné vzpomínky. Vážím si ho jako kvalitního učitele.  3 dary v jednom a pravidelný trénink mi zajistil významné místo mezi přáteli, dětmi, v rodině a dodnes mám radost rozdávat radost v podobě obveselení lidí kolem mne.

Další průvodkyní byla učitelka hudební výchovy. Sice mne nutila pravidelně trénovat prstoklad na klaviatuře, a noty, což mne nebavilo, ale zase nádherně zpívala a naučila mne intonaci, citlivosti projevu a předala mi dar. Nestydět se a prezentovat se.

A paní profesorka výtvarnice, anděl! Krásná žena, esteticky upravená, milá a s velkým nadáním vidět věci jinak, přesto reálně. Nebeský dar, který jsem získala, byl plný barev, skutečně neskutečných tvarů, zvláštního pojetí vnímání světa kolem, vyjádření snů a představ. Jsou to křídla z barevných štětců, která když se rozpínají, tak malují momenty bytí. Stále maluji, kreslím, rozpínám křídla a mávnutím své představy a myšlenky ztvárňuji. Obrázky rozdávám. Obdarovaní pak v kresbách hledají své představy, sny a přání. Raduji se z jejich nadšených, nebo zamyšlených výrazů ve tvářích.

Celý život mám kolem sebe učitele. Nejsou to jenom odborníci pedagogové, ale obyčejně neobyčejní lidé, kteří mne inspirují, učí, poučují. Někteří jsou vzorem, jiní inspirací, ale jen výjimeční mi dají ty nejcennější dary a to, najít v sobě talent, využít schopností a předat dál.

Opher Brayer je jeden z mých učitelů, které jsem potkala, a obdarovali mne. Mým přáním je předat všem dospělým i dětským žákům významný a hodnotný dar Stages.

Jsem učitelka, mám báječné žáky a okolo sebe více dobrých lidí. Chci být skvělou učitelkou, která změní učením myšlení pro radostnou a skvělou budoucnost nás všech.

Stages znamená: Společně rozbalit, otevřít oči, přičichnout k vůni, ochutnat chutě, dotýkat se mysli pohybem a učit se radosti z poznání všeho se vším a všude.





Leave a Reply

Scroll to top